Jeden můj zákazník chtěl měřit množství vody v podzemní nádrži na dešťovou vodu, což mě přimělo k nákupu a testování Ultrazvukového čidla s rozhraním Modbus. Je třeba zvolit variantu Modbus 12-24V.

Nastavení je triviální, stačí zapojit správně 4 vodiče (napájení: červený +24V / černý = GND a Modbus: A = bílý / B = zelený). Modbus nastavení komunikace je klasické jako u všech podobných zařízení: 8 bitů, žádná parita, 1 stop bit, rychlost 9600 baudů. ID zařízení je defaultně #1.

Malá vsuvka – změnil jsem ID (dle návodu je adresa registru 200 hex) na #5 a bohužel, zařízení přestalo komunikovat, nejde ani na adrese 1, ani 5, ani 50 dec nebo 50 hex, prostě nic. Ještě že jsem objednal 2 čidla, na to druhém už raději zůstanu u defaultní adresy #1. Co je divné, že adresa 200 hex vrací při čtení číslo 450, později 460 a nikoliv adresu 1. Zjevně bude něco jinak, než je popsáno v manuálu.

Výsledek měření je zobrazen v milimetrech – registr 100 hex s půlvteřinovým zpožděním, 101 hex okamžitě. Rozdíl je v tom, že po čtení registru 100 hex je vysláno 5 pulsů a bere asi nějaký průměr (je to slyšet), zatímco při dotazu na registr 101 hex jde o jediný impuls.

Vzdálenost měří poměrně solidně, připojil jsem na Waveshare Modbus Gateway, takže celkové náklady jsou asi 1000 Kč.

Následně integrovat do Loxone je již hračka (viz minulé díly). Přepočet vzdálenosti hladiny na objem vody je individuální záležitost, vzhledem k rozdílným tvarům nádrží apod. Ideální je kvádr či válec nastojato, kde jde o lineární funkci, ale i pro válec naležato je to také poměrně triviální výpočet.